Zajímavosti – Hydrogeologie
Vývoj v Jeseníkách od Starohor k Čtvrtohorám
Ve Starohorách vznikají jádra kleneb (pohoří, hřebenů jesenických hor. Jejich složení dnes prokazují převážně migmatity a ruly)
Z Prvohor jsou zachovány horniny devonského a karbonského stáří a žuly permského stáří (410 - 250 mil.let). V DEVONU na území Jeseníků se rozkládalo moře na jehož dně probíhalo ukládání klastických uloženin a intezivní vulkanická činnost spojená s tvorbou ložisek železa, zinku, olova, mědi. V KARBONU byla horotvornými pochody vytvořena geologická stavba Jeseníků.
ČTVRTOHORY - začaly před 1,67 mil. let, trvají dodnes Dotváření horského reliéfu Jeseníků. V ledových dobách zasáhl do severních podhůří pevninský ledovec.
Řez kontinentální kůrou Země
- T - tektonosféra
- A - kůra s vrstvou
sedimentární (1)
granitickou (2) - B - svrchní plášť plochy dyskontinuity
- C - Conradova
- M - Mohorovičičov
- Ohniska zemětřes.(6)
- Vrstva snížených rychlostí seismických vln (5)
Horotvorná pásma v Evropě (podle H.Stilla 1924)
Rozhraní na Moravě
Jesenické hory mají několik hřebenů či kleneb. Červenohorské sedlo dělí klenbu keprnickou od desenské s Kamzičníkem, Petrovými kameny, Pradědem. Užší oblast Karlovy Studánky je na rozhraní krystalinika desenské klenby a vrbenských vrstev. Klenba (desen.) je rozdělena bělským zlomem na 2 kry:
- kru Pradědu
- kru Orlíku Široké vrbenské vrstvy vykazují iniciální vulkanismus.
Je vhodné si uvědomit, že desenská klenba tvořící kompaktní hřeben, který je (založený v Starohororách) má jinou geologickou charakteristiku ve srovnání s vrbenskými vrstvami, které představují úplný sedimentární cyklus, kde došlo k prohloubení pánve, sopečné činnosti, sedimentaci karbonátových hornin a regresi.
Propustnost hornin obou geologických celků je puklinová. Velikost propustnosti závisí na petrografickém složení, tektonickém porušení a rozpukání hornin. Dobré infiltraci napomáhají mocné polohy sutí, do kterých srážková voda poměrně snadno vsakuje. Tlaky rozlišných evropských masivů způsobily zlomy.
Pro naše lázně, jejich přírodní léčivé zdroje má hlavní význam zlom v dezenské klenbě, který ji rozlomil na zmíněné 2 kry (Orlíku a Pradědu) a který pokračuje dále přes obce Vidly, Bělou k Lázním Lipová až do Polska. Následující geologická mapa ukáže směr, ale i jinou geolog. strukturu bělského lomu z čtvrtohor. uloženin.
Geologická mapa Jeseníků
Keprnická klenba oddělená od Desenské klenby (hřeben od Skřítku přes Petrovy kameny Praděd až k Orlíku), která se odděluje od Vrbenských vrstev. V rozhraní Karlova Studánka. Desenská klenba rozlomena od SZ Bělským lomem, který přerušovanou černou čarou jde od Karlovy Studánky až k Lipové. Světlé barvy při lomu ukazují čtvrtohorské odlišné usazeniny.
Panoramatická mapa Jeseniků
Ochranná pásma přírodních léčivých zdrojů
Ochranná pásma přírodních léčivých zdrojů (miner.vody):
- Modrá - Ochranné pásmo II. stupně přírodních léčivých zdrojů
- Červená - Ochranné pásmo I. stupně přírodních léčivých zdrojů
- Zelená - Vnitřní lázeňské pásmo
Detail hranice ochranných pásem.
Výkres ukazující závěry hydrogeologického průzkumu Karlovy Studánky v r. 1996
Sledován byl únik CO2 do půdy při tektonické zóně bělském zlomu se zaměřením na průběh jeho dílčích doprovodných poruch. Cílem hledání je mapa dalších perspektivjímání minerálních CO2 vod. Tečkovanými čarami jsou přesně vyznačeny 4 dílčí tektonické poruchy, z nichž nejvýzam. je č. 1
Údolí Bílé Opavy, kde se nacházejí minerální vody, nemělo ve svém vývoji stejný tvar, jako má dnes. Skalní podloží nedosahuje největší hloubky pod nynějším korytem řeky, ale pod svahy na pravé straně údolí Bílé Opavy. Nejhlubší část údolí byla původně v těchto místech a teprve mohutné suťové proudy zatlačily
řeku ke svahu na levé straně údolí. Průběh původního erozního údolí odpovídá v těchto místech také průběhu tektonické linie (běls. zlomu). Petrograficky jsou sutě tvořeny zvětralinou fylitů, balvany diabasů, kvarcitů a rul. Na povrchu jsou místy mocné vrstvy rašeliny, která má velký význam pro režim minerálních vod.
Rašelina totiž zabraňuje úniku volného CO2 z půdy. Vrbenské vrstvy tvoří podloží kvartérních (čtvrtohor) sedimentů a v nich probíhají vlastní výstupní cesty minerální vody i volného CO2 z půdy.Voda puklinově prosakující dolů se tak setkává při stékání do hloubek s výraznou koncentrací CO2 a bohatě se jím sytí.
Obsah CO2 ve vodě, tvořený dohasínající sopečnou činností v hlubině je podmíněn existencí tektonických linií, které jsou výstupními cestami jak pro minerální vodu, tak také pro suchý CO2. Poněvadž v hlubších zónách je CO2 nadbytek a nemůže se všechen rozpustit, vystupuje suchý CO2 do kvartérních (4 horn.)
vrstev, kde také může minerální voda vznikat. Nadměrnému úniku CO2 brání hlavně rašelinový poryv a zvodnění čtvrtohorních vrstev značné mocnosti a malé propustnosti. Celková mineralizace podzemních vod je úměrná hloubce oběhu. Na dalších snímcích lze vidět vrty (do hloubky 120 m) a jejich min.prameny.
Karlova Studánka
Vrt S2A 15 m při stánku s minerály dává pramen Petr
Vrt S7 hlouběji zanořený k Jihu cca o 80 m dává pramen Vladimír
Příčný řez zřídelní strukturou v Karlové Studánce:
Plné šipky: směr podzemní prosté vody
Přerušované šipky: hlavní výstupní cesta minerální vody, CO2,
Příčný geologický řez kvarterními (4h) sedimenty: štěrky, balvanité sutě slatiny, fylity. Směry proudění podzemní i minerální vody, CO2. Hlavní rozptylové cesty
Přehledná mapa Karlovy Studánky
- Kvartérní sedimenty
- 4 horní Vrty historických pramenů
- tektonická linie
