Historie lázní – Řád německých rytířů
O vzniku a prvních krocích této instituce hovoří pramen zvaný
"Vyprávění o počátcích německého řádu", sestavený krátce po roce 1244. Podle něj zbudovali námořníci ze severoněmeckých přístavů Brém a Lübecku v roce 1190 před Akkonem, který tehdy právě obléhalo
křesťanské vojsko, polní špitál zastřešený plachtami ze svých lodí. Když se Brémané a Lübečané chystali domů, předali špitál do správy (dvěma mužům z blízkého okolí vévody Friedricha Švábského,
který projevil novému špitálu svoji přízeň), kaplanu Konrádovi a komořímu Burchardovi. Ti zasvětili ústav Matce Boží a nazvali špitálem Panny Marie Němců v Jeruzalémě.
Císař Svaté říše římské národa německého
Friedrich I. - Barbarossa učinil s papežem dohodu a k III. křížové výpravě poslal císařská vojska pod vedením svého syna Friedricha Švábského. K císařovým vojskům se připojila při této výpravě též
vojska mladého francouzského krále Filipa II. - Augusta a krále anglického - Jindřicha II., při jejich společné obraně Božího hrobu a křesťanských tradic Evropy. V Akknonu, kde řádoví bratři
vystavěli kamenný špitál s kostelíkem, zasvěceným Panně Marii, byl také pochován zesnulý vévoda, císařův syn - Friedrich Švábský, první velký protektor Německého domu.
Kromě péče o nemocné a chudé se řád soustředil na obranu Svaté země - Božího hrobu, proti nepřátelům křesťanské víry, které hrozilo křesťanské Evropě od výbojných Turků a z muslimského světa. Oděvem řádu je bílý plášť znamenaný černým křížem. Špitální péče a rytířský boj s nevěřícími představovaly od samého závěru 12. století dva základní kameny rozvoje této instituce, která zakrátko začne hrát významnou roli nejen ve Svaté zemi a Středomoří, ale také ve Svaté říši římské a hlavně na severu Evropy, v Pobaltí.
Někteří historikové uvádí, že nejstarší
řádové sídlo a zároveň organizační centrum v letech 1197 - 1203 vznikalo v Praze za Přemysla Otakara I. a jeho staršího bratra Vladislava Jindřicha (moravského markraběte). Po proměně úvodního
špitálního bratrstva na rytířský řád se objevují jeho příslušníci i na Opavsku okolo roku 1203. Bratři v rytířském řádu získávají za věrné služby od krále i moravského markraběte určitá privilegia,
která jim stvrzuje Přemysl Otakar I. po smrti svého bratra Vladislava Jindřicha v roce 1222. Řádové statky, získané odměnou od přemyslovských bratří za projevené služby, jsou osvobozeny od
povinností vykonávaných k užitku panovníka. Během středověku i v nastupujícím novověku se zakládané komturie objevují v Čechách na Moravě a ve Slezsku. Z nich můžeme jmenovat komturie v Chomutově,
Havlíčkově Brodě, Slavkově, Řepíně, Hostěradicích, v Bílině, Křenovicích, v Polné, Hrabyni a Štítině, v Neplachovicích, Hradci Králové, Krnově, na panství v Bruntále a Bouzově, v komturiích
Miletín, v Plzni, Deblíně, na panství Sovinec, komturiích Opavice, Drobovice, Rýžoviště, v Andělské Hoře, Dlouhé Loučce, Jindřichově Hradci, v Moravském Krumlově, ve Vrbně. Lázně v rakouském
Slezsku jsou budovány později v pohraničních lesích, v Hinewiedru s lesními léčivými prameny, mezi hutními osadami Hubertov a Ludvíkov. Teprve později, v roce 1803, dochází k přejmenování osady
Hinewieder s léčivými prameny na Karlsbrunn (Karlova Studánka), po vojevůdci Karlovi, který je bratrem rakouského císaře Františka II. a vnukem císařovny Marie Terezie.
Ve středověku Řád spolupracoval s
Přemyslem Otakarem II., rovněž velmi dobře vycházel s českým králem a římským císařem Karlem IV. Napětí mezi řádem a králem vypuklo až za vlády nástupce Karla IV., jeho syna - Václava IV.
Bruntálské panství získává řád
za 200 000 zlatých rýnských po bitvě na Bílé hoře, kdy slezský rod Pánů z Vrbna s poraženými českými stavy přišel o svůj majetek na Opavsku a Bruntálsku a vládnutí v zemích Koruny české, se na
další tři století pevně ujímají Habsburkové. Jejich čelní rodoví představitelé jsou obsazováni a voleni na císařský trůn Svaté říše římské národa německého, ale stejně tak patří Habsburkové mezi
vládnoucí krále české, polské, uherské, španělské. Velmistři Řádu německých rytířů se nesměli ženit, aby se řádový majetek rodinnými vazbami neumenšoval. Mnoho velmistrů řádu patří k sourozencům
vládnoucích říšských habsburských císařů. Tak např. Karel Alexander Lotrinský (velmistrem 1761 - 1780) je bratrem císaře Františka I.- Štěpána Lotrinského - manžela císařovny Marie Terezie.
Nejmladší syn Marie Terezie - Maxmilián II. František (velmistrem 1780 - 1801), který dal podnět ke zkoumání léčivých pramenů v Karlově Studánce, je bratrem císařů - Josefa II., Leopolda II.
(starší synové Marie Terezie). Sourozencem následujícího císaře Františka (II.) I. - (syna Leopolda II.) je bratr - vojevůdce Karel (velmistrem 1801 - 1804). Tento habsburk, se proslavil tím, že
Napoleona dvakrát na předměstí Vídně (21.května 1809) u Aspern a (22.května 1809) u Eslingen porazil. Na počest po tomto vojevůdci a velmistru Karlovi se přejmenovala v roce 1803 slezská osada s
lázněmi Hinewieder na Karlsbrunn - dnešní Karlovu Studánku. (Příležitost k přejmenování dalo dostavění první zděné lázeňské budovy - Koupelového domu - dnešní Pošta a objevení dalšího léčivého
pramene - který byl nazván Karlovým pramenem).
Po roce 1804 se do čela řádu dostává další bratr císaře Františka (II.) I. - arcivévoda Antonín Viktor (velmistrem 1804 - 1835), jeho bratr, předchozí velmistr, vojevůdce Karel
se může oženit. V průběhu času objevované lázeňské léčivé prameny nesou názvy po velmistrech. Maxmiliánův pramen objeven roku 1780, Karlův v roce 1802, Antonínův pramen v roce 1812, Vilémův v roce
1862, Norbertův v roce 1931.
Maxmilián III. Josef d, Este, (který vedle
vojevůdce Karla, se zúčastnil též bojů proti Napoleonovi) se stává velmistrem v r.1835. Tento habsburk je duchovně velmi založeným člověkem, pustil se do obnovy řádu, na hradě Sovinci zřídil
vlastní seminář pro kněžský dorost, za jeho působení je stavěn podle návrhů architekta Antonína Onderky kostel svatého Michala ve Vrbně (1837-1842) a kostel Panny Marie-Uzdravení nemocných v
Karlově Studánce (1838-1840) vedle řady dalších lázeňských budov. Po úmrtí Maxmiliána III. Josefa d,Este se na další roky (1863-1894) velmistrem stává již z další generace nejmladší syn vojevůdce
Karla - arcivévoda Vilém Rakouský. 
Ve šlépějích svého otce, vojenského reformátora rakouské armády, Vilém zaměřil svoji pozornost na vojenské aspekty poslání řádu. Jeho více než 30 leté působení v čele řádu výrazně
ovlivnilo stavební rozvoj Karlovy Studánky, když novým středem lázeňského prostoru se stává otevírající se kolonáda s přilehlými stavbami okolo Letních lázní. Úctu tomuto velmistrovi projevil i
jeho nástupce arcivévoda Evžen Rakouský (1894 - 1923) tím, že v roce 1897 na svahu od Letních lázní k Pruskému domu (dnešní škole) nechal na podstavec z červeného mramoru umístit Vilémovu bystu.
Velmistr Evžen (vnuk vojevůdce Karla), který je velmi umělecky založen, mezi lidem oblíben, je držitelem mnoha uměleckých sbírek, ale též i posledním habsburkem v čele řádu. V roce 1921 musela být
odstraněna bysta Viléma z pomníčku u Letních lázní, léčebné prameny již nesměly nést jména rakouských předků. Řád se musel vypořádat s celonárodním odklonem od všeho habsburského či rakouského.
(Mladá Československá republika se po skončené 1.světové válce odvracela od všeho co ji dříve spojovalo s rakouskouherským mocnářstvím). Nakonec pro dobro řádu (aby nebyl spojen s habsburským
rodem) abdikoval v roce 1923 na postě velmistra i arcivévoda Evžen (zemřel v r. 1954 ve Švýcarsku v Basileji). 
V roce 1923 se do čela řádu dostává P. Dr. Norbert Klein (velmistrem 1923 - 1933), který pochází z Rýžoviště, je brněnským
biskupem a přerušuje na velmistrovském úřadu sled habsburských arcivévodů. Jeho následníky jsou velmistři P. Paul Heider (velmistrem 1933 - 1936), P. Robert Schälsky (velmistrem 1936 - 1939).
Odtržení Sudet (Mnichovská dohoda 1938) a připojení Rakouska k Velkoněmecké říši vede v roce 1939 ke zrušení Řádu Hitlerem, který jeho působení kvalifikoval jako nepřátelské k Říši. Po II. světové
válce činnost mužské větve v České provincii zaniká (v souvislosti s odsunem a odchodem řádových bratří) a v charitativní ošetřovatelské činnosti (která měla své místo v nemocnicích a sociálních
ústavech) pokračuje pouze ženská větev.
