Historie lázní – Prameny

Stručná charakteristika zřídelní struktury:

Karlova Studánka je lázeňským místem v centrální části Hrubého Jeseníku, který náleží k sileziku paleozoického stáří. Jde o krystalické břidlice devonu ve vrbenských deskách dezénské klenby. V nich jsou v území Karlovy Studánky nejvýznamnější muskovitické fylity a svory s grafitem. Na sever od Karlovy Studánky tvoří skalní masiv blastomylonity a metagranitoidy. Dezénská klenba Hrubého Jeseníku se na přelomu třetihor a čtvrtohor rozlomila na kru Pradědu a kru Orlíka. Takto vzniklý bělský zlom ve směru SZ - JV zasahuje do lázeňského místa Karlova Studánka, když se zde vyvinuly mohutné deluviální a deluviofluviální sedimenty. Celé území Hrubého Jeseníku je porušeno významnými příčnými zlomy, přičemž využívání přírodních léčivých zdrojů v Karlově Studánce je založeno na využívání zřídelního systému uhličitých minerálních vod bělského zlomu, jehož průběh jde z Bruntálu, přes Karlovu Studánku, Vidly, obec Bělou k Lázním Lipová do polského Ladek Zdróju.

Způsob vytváření a genezi podzemních vod s celkovou chemickou skladbou v oblasti lázeňského místa Karlova Studánka a v Hrubém Jeseníku je vytvořen zmíněnou geologickou strukturou puklinově propustného, tektonicky exponovaného a málo chemicky aktivního komplexu různých petrograficky různorodých metamorfitů uvedeného krystalinika. Tvorba oxidu uhličitého je spojena s doznívajícím vulkanismem sopečné oblasti Bruntálska, přičemž CO2 sytí puklinové vody druhé zvodně, když vystupuje z hlubokých tektonických poruch bělského zlomu, kde je akumulován. CO2 v nadbytku zvyšuje i rozpouštěcí schopnost minerální uhličité vody a při svém nadbytku doprovází uhličitou vodu též spontánní plynná složka CO2. Tyto uhličité vody jsou vadózními vodami ztíženého oběhu ze skupiny petrogenních vod silikátogenních, mísícími se s atmosférogenními vodami. Atmosférické vody v bělském zlomu sestupují do hloubek 100 - 200 m a proto jsou poměrně dlouhou dobu vystaveny mineralizačním pochodům a tím je umožněn snadnější přechod iontů do vodního roztoku.

Tektonické porušení masivu bělským zlomem dává možnost k přesunu juvenilního oxidu uhličitého z mladého vulkanizmu mladších třetihor a čtvrtohor z bruntálské oblasti. Relativně málo plastických kvarcitů při lázeňském místě Karlova Studánka je dáno drcením horninového masivu v těchto souvislostech. Tato skutečnost zvyšuje puklinovou propustnost horninového komplexu cca do hloubky 200 m. Proto v souvislosti s výraznou srážkovou činností v zdejších horách, se kromě první zvodně pod povrchním narušením skalního masivu a v zóně pokryvných útvarů utváří druhá zvodeň zóny aktivní vodní výměny. Původní vývěry přírodních minerálních vod byly zachytávány v místech rašelinišť v Karlově Studánce (povrchová rašelina těchto míst tlumí volné odvětrávání oxidu uhličitého, čímž se zintenzivňuje nasycování minerální vody oxidem uhličitým). Jako první byl objeven pramen Maxmilián - 1780, následně v roku 1802 pramen Karlův, r. 1812 Antonínův pramen, r. 1862 Vilémův pramen, r. 1928 Bezejmenný pramen, r. 1929 Trubačův - Trubkový pramen, r. 1931 Norbertův pramen. Uvedené prameny byly přírodními povrchovými vývěry, které v historii byly zachycovány a využívány (až do roku 1966) z kopaných studní (kolmých šachet) z hloubek 10 - 20 m. V 50. a 60. letech 20. století (v rámci dlouhodobějšího hydrogeologického průzkumu) byla provedena řada hlubších vrtů až do úrovně 200m pod povrch, z nichž, z hloubky 126 m, je dosud využíván vrt S2A - pramen Petr (který byl vybudován jako náhrada za destruovaný a zkorodovaný vrt S2 z r.1952). Z 60.let, kdy výstroj vrtů byla zabezpečována překližkovými pažnicemi (lepenými dřevěnými ve stěnách propustnými rourami) je dosud rovněž využíván vrt S7 - pramen Vladimír, hluboký 117,8 m.

Poznámka: Přehled o lázeňském místě Karlova Studánka, tektonické linii tvořící výstupní cestu pro minerální vodu a oxid uhličitý a místech jednotlivých vrtů znázorňuje hydrogeologická mapa Karlovy Studánky, Ing. RNDr. Vladimíra Pelikána.

Historická příloha ilustruje do minulosti osoby, po kterých byly lázeňské prameny v historii pojmenovány.

Pramen Maxmilián

(objeven r. 1780)

pojmenován po Maxmiliánu II. Františkovi (velmistr, kolínský arcibiskup s právem volby císaře, nejmladší syn Marie Terezie, bratr císařů Josefa II. a Leopolda II. strýc císaře Františka II.-I, a následných velmistrů Karla, Antonína Viktora)

Pramen Karel

(objeven r. 1802)

pojmenován po vojevůdci Karlovi - velmistr - syn císaře Leopolda II., bratr císaře Františka II.-I., oblíbený rakouský reformátor armády (zkrátil celoživotní vojenskou službu na 14 let) - porazil Napoleona u Aspern a u Esslingen 21. -22.5. 1809. Je vnukem Marie Terezie, po něm přejmenovány zdejší lázně na Karlsbrunn v r.1803. (je otcem velmistra Viléma - po němž je pojmenován další nový pramen objevený v r.1862.Je bratrem dalšího velmistra Antona Viktora)

Pramen Antonín

(objeven r. 1812)

pojmenován po Antonínu Viktorovi (velmistr, syn císaře Leopolda II., bratr císaře Františka II.-I., bratr Karlův, je vnukem Marie Terezie, velmistr Maxmilián byl jeho strýcem)

Pramen Vilém (Wilhelm)

(objeven r.1862)

pojmenován po Vilému Františku Karlovi (velmistr, nejmladší syn císařova bratra vojevůdce Karla, pravnuk Marie Terezie, synovec císaře Františka I.-II.)

Po vzniku Československé republiky a s tím následujícím odklonu od všeho, co novou republiku spojovalo s dřívější Rakouskouherskou monarchií, bylo nařízeno přejmenovat výše uvedené prameny, aby nenesly jména Habsburků. Nové pojmenování pro dřívější prameny se však nenašlo, ale nově objevované prameny již mají zřetelně odlišná pojmenování.

Pramen Bezejmenný

(objeven r. 1928)

Pramen Trubačova díra

(v padlém stromu), ev. Trubkový pramen (objeven r. 1929)

Pramen Norbert

(objeven r. 1931)

po ThDr. Norbertu Kleinovi, který pocházel z blízkého Rýžoviště, byl brněnským biskupem a stal se též velmistrem Řádu německých rytířů, (když v r. 1923 abdikoval na post velmistra poslední habsburk acivévévoda Evžen)

V 50. a 60. letech 20. století jsou hloubeny na rozdíl od dřívějších povrchových studní (do hloubky 10-15m) hlubinné geologické vrty až do hloubek 150 m. Zdroje S1 a S2 z 50. let, kdy výzkumné práce zhodnotil a řídil J. Šilar, bylo nutno časem nahradit novými vrty. Destruovaný vrt S2 (1952) nahrazen 1966 vrtem S2A - Pramen Petr (pojmenován po náměstku ředitele Lázní Jeseník) a